"Duše je harmonie

    Duše je harmonie. S touto myšlenkou přišel před dvaapůltisíci lety Pythagoras ze Samu. Ten samý muž, jehož známá geometrická poučka – Pythagorova věta – způsobila nejednomu z nás horké chvíle v lavicích základních škol.

Pythagoras, učenec, který ve své době procestoval velkou část známého světa, aby rozšířil své poznání, se domníval, že pravou podstatou člověka je jeho duše. Duše byla pro Pythagora oním základním životním pohybem, který umožňuje mládí a stáří, onemocnění i uzdravení i další tělesné změny člověka a jeho vývoj.

Harmonií se v jeho pojetí rozumí soulad a souznění. „(…), co je stejné a příbuzné, by naprosto nepotřebovalo harmonie, naproti tomu nestejné a nesourodé (…) nutně musí být sevřeno harmonií, která je udrží ve společném pořádku.“[1] Harmonie je tedy rovnováhou sil. Sil duše, síly rozumu a sil tělesných. Je-li tato harmonie narušena, upadá člověk do zmatku, depresivních nálad, pocitů ztráty smyslu života, do zloby či do nemoci. V takových případech je dobré znovu harmonie dosáhnout.

Jak vidno, pro všechny tyto stavy má i čeština zcela přirozené výrazy jakými jsou např. rovnováha (sil), naladění či nálada nebo již zmíněná rozladěnost. Těžko najít lepšího důkazu, že se tak skutečně děje, než právě naše každodenní postřehy o druhých či vyjádření našich vlastních pocitů. „Cítím se rozladěně“. „Úplně ho to vyvedlo z rovnováhy“. Atd.

Ke znovunabytí ztracené harmonie, již sám Pythagoras mimo jiné doporučoval: ,,(…) nenechat duši chřadnout zármutky a strastmi“[2], tedy svého druhu duševní hygienu a sebereflexi.

      I my se domníváme, že hledání a nalezení harmonie, tedy souladu sama se sebou, je pro každého z nás v životě věcí zásadní. Vždyť, nelze prožít šťastný a plnohodnotný život, jsme-li plni zloby či strachu nebo máme-li pocit, že ani nežijeme život vlastní. Uvědomujeme si, že doba, v níž žijeme, dává přednost spíše dosahování hmatatelnějších statků, než je životní harmonie. Jenže také plodí víc nejistoty, stresu, strachu, úzkosti a konfliktů, které s námi dovedou pěkně otřást. Pak je třeba najít pevný bod, a znovu začít hledat ztracenou rovnováhu. A s tím bychom Vám chtěli pomoci právě my.

——————————————————————————————

[1] PATOČKA, Jan. Nejstarší řecká filozofie: Přednášky z antické filozofie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-195-4

[2] TRETERA, Ivo. Nástin dějiny evropského myšlení: Od Thaléta k Rousseauovi. 4. vyd. Litomyšl: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-171-X